Léčba homosexuality

Homosexualita je choroba postihující nejčastěji heterosexuály mezi 30 a 50 rokem, kde základním indikátorem blížící se homosexuality jsou až nezřízené sklony k demokracii. Prvotní příznaky jsou však v pocitu, že já jsem krásný a moudrý, tedy je čas začít přemýšlet za druhé a sdělit jim, jak by to měli dělat správně. V počátečním stádiu demokracie, samozřejmě.

Samozřejmě existují dvě homosexuality. Jedna ta poctivá, pravdivá a standardní v rámci 4% markantních a až 20% latentních. S těmi problém není, protože to jsou většinou soudní a normální lidé, co někdy v pubertě pokrčí rameny a holt si řeknou, že na ženskou to nebude, bude to prostě na chlapa. Zamyslí se nad tím, jestli to, že se jen velmi špatně rozplodí je takové trauma proti tomu, že mají život otevřený 'vedlejší koleji', kde je to podstatně více svobodnější od katolického biče jenž v nás ve všech přežívá.

Z nich se pak vydělí ti, co to nemají na 100% - ty 4% - a pokusí se o konvenční soužití se ženou s tím, že řada z nich se i rozplodí pravda sice komplikovanou, ale funkční cestou. Souloží se svými partnerkami ze zadu a stimulují se vlastní fantasií. Dře to, ale jde to. O víkendu pak sdělí manželce, že jedou na ryby a místo toho si užijí uvolňovačku s jiným chlapem někde na zmapovaném místě. Žádný problém a takhle funguje mnoho párů. Proč ne a takhle by to být i mělo.

Jenže zde pak máme tu druhou homosexualitu, která postihuje výhradně plnohodnotné heterosexuály zralého věku, a která je povýšením jejich aktuálního stavu 'progresivní demokracie'. To jsou lidé, kteří již zcela rozmělnili svůj vlastní pohled na svět do něčeho, co se blíží růžovému pudingu s volánky a do čeho lze zapíchnout vlaječku s jakýmkoli názorem. Tato mentální choroba jim rozežrala myšlení na něco, přes co by šlo cedit nudle a tito atrofovaní degeneráti díky své nesmírné 'pružnosti' názoru dominují současné společnosti. Důsledkem pak je i logicky současný stav oné společnosti.

Podobně postiženého heterosexuála demokratickou homosexualitou poznáte nejlépe podle toho, že se 'bije za svou skupinu' homosexuálů třeba tím, že by měli být právně v roli konvenčního, manželského páru, ale protože toto je málo a jen na malou demokratickou erekci, přitáhne šroub i směrem k tomu, že když jako normální manželé, tak i vychovávat malého mutanta. Bez ohledu na to, že se nepředpokládá porod u dvou jedinců stejného pohlaví. To je pro našeho teplého demokrata jen taková trivialita a jeho nezajímá JAK vznikají děti, ale je napřen do směru, jak by to měli mít jeho homosexuální 'bratři'. K jejich možnostem a perspektivám.

Vycházím ze svých vlastních, faktických skutečností, protože na normální homosexuály jsem během svého života narazil a v mladí, kdy jsem byl barevnohlavý street-writter jsem se s nimi nepokrytě přátelil, však bez jakékoli sexuální vstřícnosti, což byl někdy problém, zvlášť když jsme se všichni zlískali alkoholem. Jeden čas jsem to měl dokonce tak, že jsem homosexuála i využíval ku svému prospěchu, protože to byl velmi pohledný, vysoký a pro druhé pohlaví krajně přitažlivý muž, který mi s vážným ksichtem sdělil, že mne miluje - načež mi pivo smíchy vyjelo i nosem - ale že zcela respektuje, že jsem hetero jak prase, takže mu stačí jen to společné pivo.

A jak jsem ho využíval? Samozřejmě tak, že já jako v té době hyper trendy 'boreček' jsem musel mít všechno trendy, takže kromě zuřivě barvené lebky a oringlí po ksichtě jsem svůj výkřik světu signalizoval i svými hadry. Čím divočejší, tím lépe. Můj přítel homosexuál pak na pivo přišel vždy v těch nejnákladnějších, značkových, leč dizajnově konvenčních hadrech s celým zjevem upraveným tak, že každý kdo na něj popatřil musel mít pocit velmi nákladného života.

Efekt už tušíte. Byl jsem já a mé pivo, pak byl on a v průměru tak čtyři až pět šestnáctiletých pružin, co se mu vehementně snažily dostat do kalhot, protože si myslely, že je sveze v nějakém luxusním 4x4. Bylo mi sedmnáct, osmnáct a byla to jen jedna z epizod mé tehdejší existence. Každopádně on nevěděl, jak jim sdělit, že to má tím jiným směrem, což mu většinou trvalo tak dlouho, že jsme se u stolu ožrali všichni, kdy není nic lepšího, když spolu holky soupeří...o něj, jasně. Alkohol a atmosféra zpravidla dospěla k tomu, že on, pijící vždy jen víno a decentně po půlnoci odcházel se smutným úsměvem, že jsme si alespoň pokecali a já zůstal v knajpě s rozjetými bábovkami, co už měly mentálně zapsáno, že bude sex...s ním! Jénže! Jéééénže...on jim vždy odešel. A tak jediný, kdo zůstal přítomen jsem byl já, který kontroloval pití, protože VĚDĚL jak to dopadne. Jak to pokračovalo dál je každému jasné. Byla to prostě fantasticky funkční symbióza a jednomu prostě nestačila pažba. Bylo mi málo a byl jsem svobodný, hergot - takže si zasloužím RESPEKT!

No, ale to nic nemění na tom, že jsem již tehdy mohl neuměle mapovat postoj normálních homosexuálů. Skutečně teplí jsou opravdu normální, hrdí jedinci s nijak neodlišnou mentalitou a dokonce jsou z mého úhlu velmi často vtipnější a chytřejší než konvenční chlapi-heterosexuálové. Dalším jejich pozitivem je, že prostě nezkazí společnost, když do objektu vejde sexbomba, kdy ostatní samečci okamžitě narovnají ramena a začnou šíleně hrát, aby si jich sexbomba všimla. Tím se mejdlo rozbije a začnou spolu soutěžit heterouši, dost často aniž by si toho sexbomba vůbec všimla. To je na tom to nejvtipnější. Nakonec se baví jen ti bez pohlavní křeče a homosexuál, protože sexuální frustranti neustále sledují pohyb sexbomby s infantilní vírou, že ta je sama vyzve k okamžitému sexu na nejbližších záchodcích.

V dalších letech pak - protože tyto mé zážitky prýští z periody puberty - jsem se umravnil a velmi skvěle se oženil se ženou, kterou i po patnácti letech považuji za kráčející poklad. Pak tedy již jako konvenční otec - protože na rozdíl od vás poserů já měl manželství a syna již ve dvaceti - jsem během poklidného žití narazil sem tam na homosexuální pár žijící ve společné domácnosti kvůli různým věcem. Žil jsem v Praze a města logicky homosexuály vábí svou anonymitou, takže setkat se s nimi v metropoli opravdu není žádný problém. Nu a protože prostě JSEM zvídavý, tak jsem se s nimi i pustil do sociální analýzy. Já prostě nejsem homofob, mne jen teplí fascinují v úplně stejné rovině, jako třeba těhotná manželka. Neumím si představit jaké to je cítit pudovou touhu po muži, stejně jako si neumím představit, jaké to je mít v sobě fungující organismus - dítě. Chci alespoň tušit, jaké pocity má jedinec tímto disponující, takže se nemilosrdně ptám. Na všechno.

A právě tyto kontakty mi objektivně sdělily, že nic jako registrované partnerství, či péči o dítě homosexuálové nepotřebují, protože tato sociálně-rovnostářská, však logicky nebiologická aktivita a hype je tak jako s většinou organizací hající 'něčí práva' jen sprostým, seberealizací motivovaným šolíchem prakticky několika 'sráčů', co na prosazování někoho jiného postavili svou živnost. Což je definice přesně těch normálních a fungujících, SKUTEČNÝCH homosexuálů. Jejich vlastní slova.

Nehysterický homosexuál s objektivní, genetickou dispozicí, která ho posunula k oněm provařeným 4% je prostě relativně spokojený s tím, že se ho nikdo nesnaží už upálit. K životu mu zcela stačí možnost žít se svým přítelem v bytě a ANO, občas si otevřou lahev a přemýšlejí, jaké by to bylo mít dítě. Jenže si uvědomují, že by dítěti nemohli nikdy poskytnout to, co může žena, takže hezké by to bylo, ale jen jako představa. Sami homosexuálové se smějí tomu, jak si konvenční společnost myslí, že v jejich párech vždy někdo hraje 'ženu', protože tu jaksi nehraje nikdo. V homosexuálních párech hraje prim spontánní dominance, tedy vzadu je vždy ten, co generuje víc 'macho', ale nic nebrání tomu si to prohodit. Pak také je třeba brát v potaz, že homosexuálové nejsou svázáni katolictvím, takže si cíleně a programově hledají mladé koně - tedy v případě, že se rozhodnou pro promiskuitní život, což dělá mnoho a mnoho z nich. Dle sebe na to mají právo - užít si - právě proto, že NEMÚŽOU mít děti. Smlouva s ďáblem, protože MNOHO, DOKONCE VĚTŠINA HOMOSEXUÁLÚ SI SVOU POHLAVNÍ NEKOREKTNOST ZCELA UVĚDOMUJE!

Takže kdo je tím nejsprostším a nejdebilnějším? Ano, opět ti většinou zralí kastráti ducha, co jsou sice vlažně heterosexuální, protože jsou vyšťavení tou svou 'demokratičností' a protože v životě už nic jiného nemají, tak se rozhodnou zhovadile hájit ty, co jim ale tiše posílají zpět jen vztyčený prostředník, protože homosexuál není žádný podměrečný tvor a NEPOTŘEBUJE, aby za něj věci řešil nějaký hysterický heterosexuál se svými prsty do 'V' nad právy, do kterých mu ale vůbec nic není. Standardní homosexuál dává jen oči v sloup nad všemi těmi Kocáb-buzeracemi demokratů, co kvičí své ANO v ječící touze ukázat se světu za ještě demokratičtějšího, než to vůbec jde. Standardní homosexuál ví, že s dítětem by musel opustit většinou svůj životní styl, který na rodinné fungování ale vůbec není stavěný a standardní homosexuál si zcela uvědomuje, že prostě je lidskou minoritou na základě nekorektně zformované mutace, takže jeho orientace je sice drobný handicap, ale není to nic, co by mu mělo život komplikovat, naopak tento stav může vykompenzovat tím, že si života užije víc, než spárovaný standard!

HOMOSEXUÁL NECHCE BÝT HETEROSEXUÁLEM PROTOŽE VÍ, ŽE JE HOMOSEXUÁL, VY 'ANO' IDIOTI!

Takže jsme nakonec zformovali medikaci zástupné homosexuality demokratických 'ano' impotentů názoru a jak já, tak normální, zdraví homosexuálové jim předkládáme léčbu, jak by to mělo vypadat, respektive na co by se tito křečáci myšlení za druhé měli soustředit. Na vyléčení zástupné homosexuality je třeba filmový materiál vstřebat celý: